Architekt Ivo Loos

Rádi nabízíme nemovitosti spojené se jmény významných architektů a osobností.

Architekt Ivo Loos (18. 7. 1934 – 15. 4. 2009)

Potěší nás každá příležitost prodávat nemovitosti, kteří jsou spjaté s významnými jmény architektů nebo majitelů. Nedávno jsme prodali rodinný dům 4 + kk U Andělky ve Střešovicích, který je dílem architekta Iva Loose. Tento známý architekt se po studiu pozemního stavitelství na ČVUT věnoval práci projektanta a podílel se na tvorbě celé řady interiérů. K jeho nejznámějším projektům patří prodejna Prim na Staroměstském náměstí v Praze, prodejna kuličových ložisek v ulici Karolíny Světlé a interiéry kulturních domů v Pelhřimově a Pardubicích.

Spolu se svým dlouholetým kolegou Jindřichem Malátkem zvítězil v roce 1968 v soutěží na novou koncertní síň na Náměstí Republiky. Tatáž dvojice architektů v roce 1971 získala třetí cenu v soutěží na dostavbu Staroměstské radnice.

Zlomovým dílem architekta Iva Loose byla účast na tvorbě náhrobku Jana Palacha, a to ve spolupráci s Jindřichem Malátkem a akademickým sochařem Olbramem Zoubkem. Další etapa tvorby Iva Loose byla spojena s ateliérem Spojprojekt Praha, kde s přestávkami působil v letech 1974 až 1997. Právě zde vznikla jeho nejznámější realizace, a to budova Tranzitního dispečinku v Praze na Vinohradské třídě (1978), která je jedním z nejtypičtějších příkladů dobové brutalistní architektury. Na tomto díle spolupracoval s Jindřichem Malátkem, Václavem Aulickým a Jiřím Esenreichem.

Významným obdobím v životě architekta Iva Loose bylo zaměstnání v SÚRPMO, kde se v letech 1975–1977 v ateliéru Pavla Kupky podílel na ztvárnění dostavby budov Národního divadla. Později v roce 1989 spolupracoval na realizaci Ski centra v Harrachově.

Jeho koníčkem bylo tvůrčí fotografování. V Malé galerii Československého spisovatele na pražské Národní třídě v roce 1970 představil soubor Lunaparky. Pracoval s fotoaparátem na formát negativu 6 x 6 cm a vystavoval velké čtvercové zvětšeniny. Byl pouličním fotografem, který se snažil zachytit různé momenty střetů anonymních lidských postav, tváří, výrazů a gest. Počátkem sedmdesátých let Ivo Loos tvořil fotografie v cyklech (např. Tváře, Poutě, Párkaři, Koukači, Stará zahrada, Dětství), ale téměř nepublikovat. Jako fotograf zůstával stranou, ale přesto získal okruh tvůrců a diváků, kteří si na něj pamatovali.